O víkendu 1. a 2. 7.2023 se na Lipně konal 35. ročník jachtařského závodu 24 HODIN NONSTOP. Tento závod se pořádá již od roku 1981, kdy byl odstartován nultý ročník pod vedením Stanislava Kubíčka. Bohužel se z něj nedochovaly žádné záznamy.
V následujícím roce se uskutečnil první ročník, který vyhrál Jan Jícha, a tehdy se rozběhla dnes již 43 let trvající historie u nás jednoznačně nejdelšího a zároveň nejtěžšího jachtařského závodu pořádaného v našich vodách.
Letošní ročník, který se konal po osmileté pauze pod patronací Yacht Clubu Kovářov, byl ve znamení pravého jachtařského počasí. Slabší vítr na startu v 10 hodin postupně sílil a závod se dostal do slušného tempa. Celý den foukalo stabilně a za příjemné teploty do 20 °C to byl pohodový den. K večeru začal vítr slábnout a s příchodem tmy to jednu chvíli úplně lehlo a za svitu měsíce, který byl pár dní před úplňkem, to vypadalo na idylickou noc. To však trvalo chvíli, bezvětří vystřídal slabší vítr před přicházející frontou. Měsíc se schoval za mraky a začala noc, na kterou budeme dlouho vzpomínat. Po půlnoci už slušně foukalo a kolem třetí hodiny noční by vyjel z přístavu jen blázen.
Přecházející fronta se postarala o to, že mraky lehly na vodu. Za větru, který dosahoval jednu chvíli mezi Vltavicí a Hrušticemi v nárazech až 18 m/s, se opět ukázalo, že nejde o závod pro každého. Naštěstí tento mordor, kdy pršelo vodorovně a nebylo vidět na krok, netrval dlouho a po půlhodině se již dalo opět mluvit o závodění místo boje o přežití.
S příchodem svítání se vítr ustálil na rozumné síle a závod pokračoval slušným tempem až do cíle, který byl otevřen v 10 hodin, přesně po 24 hodinách.
Systémem start-cíl se postaral o první místo Pavel Štolba s posádkou na lodi Esse 850 s náskokem dvou kol na druhého Petra Vachla a třetího Josefa Kölbla. Nutno ještě dodat, že tím vítěz vytvořil nový rekord závodu v počtu ujetých kol, a to 15, s celkovým nájezdem kolem 220 km.
Letos byly lodě poprvé rozděleny podle toho, k čemu jsou určeny, tedy zda jsou to lodě závodní nebo určené k rekreaci, nikoliv jen podle délky. Musím přiznat, že to bylo mezi závodníky přijato velmi kladně.
Každý závod dělají především závodní posádky. Takto těžký závod, kterým 24 HODIN NONSTOP rozhodně je, asi nebude mít nikdy vysokou účast. Do budoucích ročníků by bylo rozhodně skvělé dostat se alespoň na počet 20 závodících plachetnic. V předrevolučních dobách se účastnilo běžně přes 30 posádek, tak doufejme, že se po letošním ročníku zájem zvýší, tradice bude pokračovat a podaří se uspořádat i další ročníky.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem závodníkům za účast, a hlavně YC Kovářov za perfektní organizaci a servis kolem závodu tak, jak to je v tomto klubu standardem. Jmenovitě děkuji Miloši Lázničkovi, předsedovi klubu, za umožnění uspořádat tento závod, dále Štěpánce Fialové jako rozhodčí závodu a nakonec Jirkovi Kubešovi, který se postaral o bezkonkurenční proviantní servis před, během a po skončení závodu. Poděkování patří i všem ostatním, kteří se nezištně podíleli na organizaci závodu a pomohli tak k jeho uskutečnění.
Historie 24 HODIN NONSTOP sahající až do roku 1981 mě přiměla k jeho obnovení a věřím tomu, že tato tradice u 35 ročníku neskončí.
Miloš Homolka