Bronz pro Alohu na Kieler Woche ve třídě Melges 24
Dana Dvořáková | 28.06.2010
Zpráva ze závodu od Libora Hoška
Na startu je ve třídě Melges 24 celkem 22 lodí – očekávaná invaze seveřanů se nekoná – vedle 16 německých posádek přihlásili po jedné lodi dánové, švédi, italové, britové, holanďané a také češi. Závod začína v sobotu v silném větru o síle 20 až 25 uzlů. Ještě před startem první rozjížďky si „zkoušíme spin-out“, ale naštěstí je to poslední, který nás v tomto závodě potkává. Ve skluzu se ovšem jezdí zadní kurzy prakticky celý první den. Řádně propláchnuti studenou baltskou vodou a promrzlí až na kost končíme na páté příčce. Se dvěma jedničkami a druhým místem vede bývalý mistr světa na tornádu Oliver Schwall (GER 627 „Rat Pack“), před italskou Alteou ITA 735 Andrea Racchelliho.
Sluníčko, 22 stupňů, svěží vlažný vánek 2 až 3 Bf – den druhý na Kieler Woche na začátku propukajícího léta. Opravdu nezvyklé počasí na Baltském moři, zvláště po včerejším „skotském střiku“. V 11:00 hod startuje skupina 1, kde jede X99 a Streamline. Půl pole přes čáru, hromadné odvolání a komise se vůbec nerozpakuje přesunout jejich start až po již běžící startovní proceduře pro Melges 24. Komise nám opravdu dělá radost - po čtyřech odsezených závodech na břehu či v jachťáku u „zpěněné vlny“, je to rozhodně příjemné a praktické zrychlení.
Připravujeme se vyrazit co nejblíže od startovní lodě. Vše vychází výtečně, snad jsme se až příliš zalekli náhle otevřeného prostoru a nenakládáme lodi „plný kotel“, což má za následek, že startujeme zhruba na třetí pozici. Na první bójce jsme pátí. U pomocné bójky vytahujeme genakr a vyrážíme za lodí před námi doleva. Při jeho stahování zjišťujeme, že špatná strana nás stála další dvě místa. Na další stoupačce sbíráme všechny morální síly a předjíždíme tým Puma i německého matadora Guentera Tzeschloka a nakonec dojíždíme do cíle pátí.
Asi to chce větší odvahu. Do startu 2. rozjíždky jdeme naplno, ale vysílačka po individuálním odvolání nekompromisně hlásí naši plachtu 752 a nám nezbývá, než se vrátit zpět pod čáru - chvála bohu, že nemusíme až za bójku. Ale i tak jsme poslední. „Jednoho po druhém, žádné extrémy“, opakujeme si nahlas naše pravidlo jako zaklínadlo a ono to nakonec funguje. Na první bójce už předjíždíme polovinu pole a jsme dvanáctí.
Na zadní kurz stahujeme další čtyři místa, ovšem na čelo ztrácíme propastných 600 metrů. Většina lodí jede doprava, jen první dvě a my volíme střed. Vítr výrazně hasne. První dva ztrácejí odvahu a rovněž obracejí doprava. Máme jet za nimi? Ne. Pokračujeme dál na levém křídle. Na rozdíl od všech ostatních jsme asi jediní, kteří stále jedou ve větru, a i když si nehlídáme pole, jedeme si prokazatelně pro vítr a po obratu na horní bójce nakonec vyrážíme na poslední zaďák dne na druhém místě za italským týmem Altea, ale hlavně před Tzeschlokem. V půlce zadního kurzu vítr téměř mizí a my se modlíme, ať není rozjížďka zrušena. Není, ale jedno místo jsme v proradném „oleji“ ztratili. Zlatá třetí příčka. Po druhém dni se do čela se dvěma jedničkami propracovali italové, Schwall je bezpečně druhý a o třetí místo svedou v dalších dnech boj 3 týmy - česká Aloha kormidlovaná Kamilem Kotkem, německá posádka Guentera Tzeschloka a holandský tým Mini Mostro,sponzorovaným oděvním gigantem Puma.
Třetí a čtvrtý den už vítr sotva fouká a tak jsme rádi, že se vůbec podaří odjet dvě rozjížďky denně – některé třídy neodjely kromě prvního dne žádnou další rozjížďku. To ještě více vyzdvihuje brilantní výkon startovní komise, která v poslední minutě před startem při mírném zeslabení větru odhouká odklad se slovy „vítr při startovní proceduře poklesl pod 4 uzly, počkáme si na stálejší vítr“. Asi poprvé vidím potlesk na otevřené scéně a souhlasné bušení pín o palubu jako výraz uznání pro kvalitu rozhodčích.
Únavný taktický souboj o bronz s Tzeschlokem, kdy si hlídáme jen tuto loď, pokračuje až do předposlední rozjížďky, kdy v cíli počítáme, že dojel minimálně o 5 míst za námi (nakonec z toho bylo dokonce škrtaných 14). To by mělo podle našich výpočtů stačit. Víc než další rozjížďka se už opravdu neodjede a fantastické třetí místo tak vezeme domů do Čech.
Na cestě do maríny mi Kamil předává kormidlo a jde ke zbytku posádky na bortnu lodi odpočívat a sledovat startující super trimaran Hydroptéra, který drží světový rychlostní rekord 51,36 uzlů (cca 95 km/h). „Drž kurz, máš leváka,“ povzbuzuje mě Honza Kuchař. On je majitel naší lodi a tak s radostí poslechnu a donutím Hydroptéru odpadnout. Projíždí s varovným houkáním za naší zádí necelých 20 metrů, takže si ji prohlížíme pěkně zblízka, nabírá rychlost a odlétá… Parádní závěr závodního seriálu.
Na obřím podiu a před zaplněným hledištěm blahopřejeme vítězům a vychutnáváme si pocit „bedny“ na jachtaři celosvětově uznávaném závodu, za 14 dní nashledanou na Lipně, hned na to Torbola na Gardě a v srpnu vrchol sezóny – mistrovství světa v Tallinnu. Držte nám palce!
Libor HOŠEK, zpravodaj posádky Aloha, CZE 752