Kolik životů je potřeba pro extrémní závod Minitransat?

Letos v zimě jsem se zúčastnil ISAF kurzu přežití na moři, který pořádala společnost ALTUMARE. Hlavním instruktorem byl rakouský účastník posledního ročníku závodu Transat 6,50 (Minitransat) Christian Kargl. Protože vím jaké je to plout na malé lodi sám a vím, že na všechno se člověk nemůže připravit, běhal mi při jeho vyprávění mráz po zádech. Zde je jeho šílený příběh.

Christian se dlouhé tři roky připravoval v kvalifikačních regatách a nervózně očekával den „D,“ tedy start hlavního závodu Minitransat z Francie do Brazílie. Ten den přišel před dvěmi lety 17. září v 17h 17 min. Na startu foukalo přes 20 uzlů a všichni závodníci byli pěkně nervózní. Na nebi létaly tři vrtulníky a břeh lemovali tisíce diváků. Každého závodníka na vodu doprovázela jím vybraná hudební skladba a jásající diváci. Byl to den kdy se sen změnil ve skutečnost a Christian odstartoval svůj životní závod. Všichni jeli totálně na maximum a tak nebylo ani divu, že hned první noc řada závodníků roztrhala jeden ze spinakrů. Byl mezi nimi i Christian. Menší spinakr byl v daných podmínkách jen o málo pomalejší a tak plynule pokračoval dál. Druhý den ale při zběžné kontrole zjistil, že mu začíná praskat přední stěh a sice v jeho horní části. Vyšplhal tedy na stěžeň a vše provizorně opravil náhradním lanem. Nebyl to jednoduchý úkon, protože loď letěla ve skluzu rychlostí nad 12 uzlů a vlny dosahovaly běžně tří metrů. Christian to však zvládl v plném trapu, bez zbytečné ztráty. Dva dny pak pokračoval bez vážnějších problémů, ale pak mu začala kolabovat dobíječka a celý elektrický systém. Nakonec zůstal zcela bez proudu a bez možnosti zapnutí autopilota. Musel tedy neustále kormidlovat sám. Únava byla čím dál tim větší. Na jídlo nebyl příliš čas a i když šel na toaletu, měl stále kormidelní pínu u sebe. Druhou noc byl již značně vyčerpán a doslova usínal za jízdy. Vzal si tedy do ruky kliku od winchny a pokračoval v jízdě. Náhle se ozvala rána. Usnul a vypadnuvší klika dopadla na dno kokpitu. To jej ihned zbudilo. S tímto provizorním alarmem pak pokračoval ještě i další noc až do cíle první etapy na Kanárské ostrovy. Konečně pobřeží. Oči má oteklé a jen těžko překonává šílenou únavu. Za cílem mu vyjíždí na pomoc pořadatelský člun, který jej zavedl až k molu. Pár minut poté usíná.

Na Kanárech Christian opravil co se dalo a připravil loď na druhou a mnohem náročnější etapu do Salvador de Bahia v Brazílii. Poslední loučení a je opět odstartováno. Lodě rychle mizí za obzorem a vzdalují se i jedna od druhé. Po pětidenní plavbě začíná opět praskat přední stěh. Příčina nebyla v lanku, ale v jeho uchycení na stěžni. Probíhá opět provizorní oprava, ale loď musí zamířit k jednomu z Kapverdských ostrovů. S tímhle se jet přes oceán nedá. Ze stěžně zahlédl Christian v dálce jednoho ze soupeřů. Jde tedy k vysílačce a navazuje komunikaci. Je to jeden ze Španělských závodníků a má závažný problém. Dosavadní rekord druhé etapy byl 23 dnů. Španěl si tedy vzal jídlo na 22 dnů, aby se trošku hecnul a ušetřil nějakou tu hmotnost. Po třech dnech plavby ale s hrůzou zjistil, že balík s jídlem na polovinu plavby, tedy na 11 dnů, zapomněl někde v přístavu. Tři dni jedl dle plánu a pak zjistil, že mu zbývá strava jen zhruba na týden. Christian mu tedy poradil ať jede s ním a nakoupí si na Kapverdách, ale to Španěl ani na vteřinu nepřipustil. Na závod se prý chystá řadu let a tak prý teď nebude ztrácet drahocenný čas jen kvůli nějakému jídlu. „Vždyť žít se dá i z vody,“ prohlásil a mířil dál k rovníku.

Christian zajel k ostrovu Sao Antao, ale příliš nepochodil. Je zde sice pár obchodů s potravinami a balenou vodou, ale náhradní lanko tam nekoupíte. Vyšplhal tedy znovu na stěžeň, z dyneemy udělal tzv. provizorium na furt a zamířil na další plavbu. Jel v obrovských vlnách v pasátním větru a navíc s příznivým rovníkovým proudem. Po pár dnech však idylka rychle skončila. Dostal se totiž do rovníkového pásma. Pasát je pryč a v úmorném vedru se loď vleče na plné oplachtění, které bortí nepříjemné vlny. Je to o nervy. Za půl hodiny se v dálce objevuje mráček a pak další a další. Mraky se kupí a rychle stoupají do několika kilometrové výšky. Nebe se rychle potemňuje a přichází první poryvy větru. Osamělý kapitán rychle zmenšuje oplachtění, ale loď se klopí i na kosatku. Přichází krupobití a blesky doprovázené silným hromobitím. To na psychice příliš nepřidá. Za hodinu je však klid a nahoru letí opět maximální oplachtění. Takhle se to mění celý den a únava se zdá být maximální. Co to je ale maximální únava? To je jen pojem ve vaší hlavě. Vždy může být ještě hůř. V noci opět nefouká a loď se sotva sune kupředu. Nebe je poseté hvězdami a vychází měsíc. Christian usíná. Zdá se mu, že sotva zavřel oči a už je tady problém. Loď téměř leží stěžněm na hladině a venku běsní bouřka s větrem přes 30 uzlů. Tady se váženě nedá spát. Naštěstí se vše obešlo bez vážných škod. Celé tři dny trvá tento boj o překonání rovníku. Nesmí se ale zapomenout na slavnostní křest. Čepec z papíru, fousy z pěny na holení a trojzubec z lodního háku. Pak krátký proslov a malý šampus. Jeden lok pro závodníka a zbytek pro Neptuna. Snad bůh moří dovolí proplout.

Loď se dostává do stabilnějšího větru na jižní polokouli a ostrým kurzem stoupá k Brazílii. Den za dnem se stále více přibližuje. „Loď, loď!!!,“ volá si pro sebe Christian. V dálce se objevuje opět Španěl. Ve vysílačce je slyšet jeho vyčerpaný hlas. Trpí šíleným hladem. Má schovaný poslední kus sušeného masa. Prý až na přistání. Je úplně zesláblý a tak chce mít nějakou energii, aby nerozsekal loď o pobřeží. Christian mu nabízí nějaké jídlo, ale on argumentuje porušením pravidel o přijmutí cizí pomoci a s díky odmítá.

Druhý den jsou obě lodě jen kousek od sebe. Španěl již spořádal i poslední sousto a evidentně chřadne. Christian mu tedy nabízí nezvyklou pomoc. „Dám polovinu svých zásob do vodotěsné krabice, hodím ji do vody a ty jí jakoby náhodou najdeš plavat ve vlnách oceánu. Vylovíš ji a budeš zachráněn.“ Tento nápad se vyčerpanému Španělovi celkem zamlouvá a přistupuje na tento návrh s tím, že si později nechají celou věc jen pro sebe. Zásoby jsou v krabici, která letí přes palubu. Španěl k ní najíždí, ale míjí. Najíždí podruhé, ale nemá absolutně žádnou sílu na vytažení. Padá do kokpitu a zcela vyčerpán pluje dál. Je jasné, že mu Christian musí zásoby dopravit až na palubu. Vrací se tedy pro krabici. Najíždí poprvé a míjí. Podruhé opět míjí. Má vztek. Tři roky tréninku a teď tady ztrácí čas kvůli nezodpovědnému bláznovi. Najíždí potřetí a zachycuje. Nesmí pustit. Loď jede dost rychle a on se pere s krabicí. Nechce to vzdát a nakonec přepadává přes palubu. Je to nepříjemné, ale strach nemá. Je přeci připoután. Po chvíli se vynořuje z vody. Drží se stále krabice s jídlem a s hrůzou v očích zjišťuje, že mu jeho loď odjíždí. Sahá na oko svého záchranného harnesu, ale to tam není. Každé oko má na vnitřní straně drobný svár a ten pravděpodobně postupně zevnitř přetrhal vlákna popruhu. Nic nebylo ani v nejmenším vidět. Až nyní a to už je pozdě. Loď nastavená na autopilota odplouvá. V kapitánovi je malá dušička. Nemá vysílačku, nemá rakety, nemá EPIRB systém, nemá vodu, vestu, nic… Má jen jídlo na týden, ale tak dlouho stejně nevydrží. V hlavě přemýšlí nad blížící se smrtí. Tělo začne postupně ztrácet teplotu, pak ztratí vědomí a utopí se. Možná se utopí ještě dřív. Stejně nemá vodu. Strašná představa. Snad tu nejsou někde žraloci. Pomalu se loučí se životem.

Na druhé lodi ale zůstává hladový Španěl a je mu náramně divné, že jeho zachránce nepřichází. Volá jej tedy vysílačkou, ale marně. Něco se muselo stát. Dalekohledem najde jeho loď a jede za ní. Nakonec ji dohání. Je to jen bludný Holanďan. Na palubě nikdo není. To je šok. Ihned zapíná záchranný systém na sledovacím zařízení, ale pro vrtulníky je to ještě stále příliš daleko. Vrací se a zahajuje sám pátrání. Křižuje k bodu, kde se naposledy střetli a stále pátrá dalekohledem. Jde o čas. Většina lidí zemře strachy hned po pár minutách. Je půl hodiny do rychlého západu slunce a Španěl něco zahlédl. Je to neuvěřitelné, ale je to on. Je to on!!! Ve vysokých vlnách je takřka nemožné někoho najít, ale on to dokázal. Věděl kde má hledat, ale i tak je to obrovské štěstí. Mobilizuje síly a vytahuje svého kamaráda z vody. Oba se objímají a brečí. To je pouto na celý život. Dva životy jsou v jednom okamžiku zachráněny. Ještě v noci za světla měsíce dohánějí Christianovu loď, který přesedá a loučí se se svým zachráncem.

Refuje hlavní plachtu a jde spát. Usíná až nad ránem. Do té doby má hlavu plnou černých myšlenek. Když se probudí, je krásný den. Slunce je vysoko a vane příznivý střední vítr. Je čas na pořádnou oslavu. Kormidluje již jen autopilot. Není morální síla na závodění. Ani na zvětšování oplachtění a další náročnou práci. Je třeba si udělat pořádné jídlo. Christian pročesává zásoby. Základem je dehydrovaná strava. Voda se vaří. Zalévá otevřený pytlík s kaší. Venkovní nápis hlásá italské těstoviny. A opravdu za 7 minut to tak skutečně i vypadá. Pro zlepšení chuti lodní kuchař ještě přidává utajenou konzervu s tuňákem. K pití se podává Coca-Cola, která je zde jako lék na žaludek po mořské nemoci. Je to paráda. Život je krásný.

Po jídle je čas na drobný odpočinek. Loď sice nepohodlně skáče po vlnách a občas přilétne i nějaká ta vlna, ale co. Je teplo a drobná sprcha nevadí. Začíná však pobolívat břicho a hlava a vůbec je všechno divné. Teplota letí nahoru a přichází mdloby. Christian spouští na sledovacím systému stav Medical, tedy stav nutné zdravotní pomoci. Je mu ale jasné, že pro rychlou záchranu je břeh ještě příliš daleko. Konzerva s tuňákem byla nejspíše zkažená a botulotoxin začal působit na organizmus. Zkouší zvracet, ale na to už je asi pozdě. Leží v lodi a horečné stavy střídá zimnice. Až za 16 hodin se ve vysílačce ozývá hlas zachránce. Pořadatelé k němu nasměrovali velkou zaoceánskou loď. Svůj stav konzultuje přes VHF s lodním lékařem. Stahuje plachty a přibližuje se k boku obrovské ocelové lodě. V kyblíčku na laně mu zachránci spouštějí potřebné léky. Sám si pak zavádí infuzi a po několika hodinách cítí, že se jeho životní funkce opět navracejí do normálu. Jen pomalu pak pokračuje v plavbě k cíli.

…a je to tady. Po více než třiceti dnech plavby přijíždí do cíle závodu Transat 6,50 (Minitransat) v brazilském Salvador de Bahia. Splnil si svůj sen, ale dvakrát za něj málem zaplatil životem. Na břehu pro něj již chystají velikou oslavu. Je zde také jeho španělský přítel a všichni soupeři. Je rád, že to tak dopadlo a i po roce a půl nechce o další sólové plavbě ani slyšet.

Během čtrnácti závodů Minitransat utonulo sedm závodníků. Ale jak je vidět, tak i pro ty přeživší to byl tvrdý oříšek. Říká se, že kočka má sedm životů. Kolik jich potřebuje jachtař na Minitransat?

Blog - http://krizek.blog.idnes.cz/

ATLANTIK MINITRANSAT - www.minitransat.cz