nahrávám, chvilku strpení...
Jsem tak zniceny, ze nemohu usnout, a tak sedam k pocitaci a pokusim se sesmolit nekolik bodu o prubehu zavodu. Bylo to fakt strasny, ale zaroven jsem zazil ten nejlepsi jachting v zivote. Vim o rade chyb a jsem sam na sebe nastvany, jak moc jsem slaby fyzicky a hlavne psychicky. Nicmene zaverecny spurt me potesil a dodal trochu sebevedomi. Navic jsem se bavil se souperi a jsou na tom dost podobne. Andrew uz ani netahal spinakr. Byl totalne na dne a uz nemohl. Navic tesne pred cilem napalil velrybu a ma kyl zarazeny dozadu jak na Fireballu, ale i s bulvou. Jaro si zase na sebe v bouri pri prechodu fronty nasadil zachranny oblek a loucil se se zivotem. Navic pak dvakrat topil spinakr ve vode a chynul takovy spin-out, ze ho to smykalo pet minut bokem. A to je to kormidelnik ze zavodu obrich katamaranu kolem sveta –The Race. Taky se mu sama nafoukla vesta. Vlny nam sly totiz dost casto az pres hlavu za lod. Pak musel vzit nuz a propichal ji na sobe. Andraz, ktery nakonec dojel druhy, v bouri stale hledal co by se mohlo ponicit, aby mohl vzdat. Taky to nechtel snaset. Stejne jako Peter z Ecoveru a rada dalsich. Proste nebylo to nic moc.
Pred startem jsem se hodne bal, ale s vyzvou to nastesti preslo. Na start se bylo i v nepriznivem pocasi podivat spousta lidi a vyplulo hodne plavidel. Start se mi celkem povedl, ale nesel jsem z prvni linie. Penalta byla az 12 hodin. Nechtel jsem riskovat. Navetrnou jsem mel prestoupanou a tak nas dotahl stred. Dan byl hned vedle me a prede mnou Ecover. Dobre jsem vytahl spinakr a protahl se dopredu mezi rychle specialy a pak po otoceni jednoho kola se slo na vec. Lode se rozjely po sirem mori. Vitr vsak postupne zeslabl a tak to byla hra nervu. Ma rychlost byla za vsech podminek dobra, jen Portugalec mi odjizdel. Je to druhy nejlepsi portugalsky Laserista a uz rok tvrde trenuje na Pogu. Zatim jsem ho vzdy dostal, ale tady jel vlastne skoro domu a bylo to znat a s prehledem etapu vyhral.
Od zacatku jsem si krizoval nejkratsi moznou cestou se zamerem se drzet vice na sever, abych v co nejkratsim case pretnul blizici se peklo a s naslednym vetrem NW sjizdel dolu k misu Finistere. Boure prisla pomerne brzo. Vlny byly stale vetsi a vetsi a vitr postupne silil az na stalych 35 uzlu, coz na stoupacku neni fakt dobry. Voda letala vzduchem a mezi hrebeny temnych vln se tahly pruhy bile peny. Jiz pri 30 jsem tam dal oranzovou bourkovou kosatku a s tretim refem na hlavni se probijel dal. Bylo to strasne vycerpavajici a na uvod dost znicujici. Navic kdyz jsem vylezal s kajuty, tak lod poskocila na vlne a ja hlavou narazil na roh kajuty. Hned vedle oka v ocnicovem oblouku jsem si prorazil kuzi. Vsude byla krev a zacalo to otekat. Tocila se mi hlava a nebylo mi dobre. Nemohl jsem nic pozrit. Jen jsem pil a kormidloval. Potkal jsem tri obrovske kontejnerove a dopravni lode. Vsem jsem projel pred pridi jen o kousek. V obrovskych vlnach jsem je videl az za sebou. Pak se nahle rozjasnilo jak v oku hurikanu a vitr na chvili polevil. Telo a mysl si ulevila. Uvedomil jsem si, ze musim jist. Vzal jsem si jablko, ale nahle to prislo a ja pozvracel cely kokpit. Snedl jsem jablko a cely kolobeh nekolikrat zopakoval. Proste morska nemoc jak ma byt. Nebyl jsem pry zdaleka sam. Po chvili se zas zatahlo a ficak pokracoval az do uplne tmy. Pak to lehlo na 25 uzlu a storm jib vystridal solent. Stale jsem stoupal az k Finistere. Bylo to strasny. Ve snech jsem byl rozdvojena osoba a posilal sam sebe do haje. Bylo to peklo.
Nastesti nic vsak netrva vecne a vitr se po par silenych dnech stocil na NE. 25 uzlu vsak zustalo. Maly genakr sel nahoru a ja letel jako strela. Lod byla jen tezko ovladatelna a bylo hlaseno heavy sea. Vzdy ve 13h nam na radiu Monaco vysilali predpoved pro tri WP a hlasili poradi zavodniku. Byl jsem na 22. miste a desne mi to stvalo. Jel jsem dal jak raketa. Pak to prislo. Obrovska vlna, za ni mensi a nakonec metrovy stupinek zaverem. Poryv 33 uzlu a lod se rozletela jak ze schodiste dolu. Ani jsem nemel cas se bat. Proste to bylo jen strasne buraceni a lod letela do udoli. A vysledek? Novy rychlostni rekord dle GPS - 21,4 uzle. Pak uz jen stalych 15 uzlu. Silena jizda. Jeste tak u pobrezi mozna, ale v Atlantickem oceanu? Po nekolika hodinovem besneni jsem byl uz unaven a obcas prisel spin-out. Ten posledni byl nejhorsi a hodilo mi to do navetri a jak letelo rahno, tak jsem se jej pokusil zbrzit a zmohl jsem si obe ramena. V obrovskych bolestech jsem stahl spinakr a pokracoval na zrefovane placht 10 uzlovou rychlosti. Kormidloval autopilot a ja mu jen obcas levou rukou pomahal. Druhou jsem mel povesenou v kapse. Dalsi den to sice bylo na genakr, ale stav ramen to nedovolil. Mel jsem strach, ze jej nedokazi vcas sbalit, kdyz bude potreba a tim jej znicim. Stale vice jsem ztracel na soupere. Nalada pod psa.
Za rozbresku kaslu na bolest a “maly” genakr leti nahoru. Fouka
Den nestoji za nic a jedu tak na pul. Navic se pri spin-outu roztrhl maly genakr. Mam na sebe vztek, ze jsem tak strasne zmekcily. Sam se lituji. Navic mam desny starch o Dana. Vim, ze uz nejede, ale nevim co se mu stalo. Mam desne predstavy. Vim, ze dba na bezpecnost, ale utopit se tady je tak lehke. Snad je to jen technicky defekt. Mam tezke deprese a nedokazu se zvednout k boji. Fuj. Nastval jsem se a rozhodl se pro boj. Povestna bolevacka buldoci vule po vitezstvi. Rano vstanu, vytahnu velky balon a proste poletim az do cile. A bude to!
V noci jsem se poradne vyspal. Jel jsem na zdanlivy mode. Protoze kompasovy stale zlobil. Desne mi to stavlo a asi 3 minuty jsem kricel na autokormidlo, ze je uplne blby. Kupodivu to nepomohlo. Za rozbresku vstavam. To znamena, ze se jen zvednu. Spacak jsem ani jednou nepouzil. Venku fouka 25 uzlu. Na velky genakr to je desne moc a maly nemam. Nasnidam se. Presnidavka v tube a jablko. Pripravim velky 75m genakr, davam prvni ref na hlavni a cekam na svou chvilku. Vitr slabne na 20 uzlu. Obri plachta leti nahoru. Lod okamzite startuje na 13 uzlu. Desne se ale krouti. Menim techniku jizdy. Jedu podstatne agresivneji. Musim udrzet rychlost, jinak se prevratim do spin-outu. Je to jak na Laseru. I kdyz se lod naklapi, musim vyostrit, nabrat rychlost a s obri vlnou se ritim do udoli. Tam to nesmim zapichnout. Cely den pumpuji otezi a vypracovavam si specialni techniku kormidlovani pro zrychleni na vlne. Vse co jsem si rano nanosil do kapes uz jsem snedl a vypil. Jedu dal. Vecer to chci zabalit, ale predjizdim lode a to me posiluje. Letim dal. Musim jen zmenit techniku jizdy. Nevidim na vlny, ale musim udrzet rychlost. Vse se dari jak ma. Uz nevim jak si sednout. Nemel jsem ani cas si zapudrovat zadek. Z krvavych prosolenych bolaku sla jedna vrstva kuze dolu. To v tomhle vlhkem slanem prostredi, povim vam, neni zadna radost. Az rano pred cilem to uplne leha na 6 uzlu. Ze zadu me dohani Belgican. Zapinam autopilota a vedu spinakr z pride. Odlehcena zad mi dovoluje vetsi rychlost a tak se mu bez problemu vzdaluji a protinam cilovou caru na Azorskych ostrovech v pristavnim meste Horta. Je asi 6h mistniho casu, ale lidi mi mavaji z nabrezi. Zjistuji, ze taktika dobreho spanku a pak 24h totalniho skluzu se vyplaci. Nakonec dobre 14 misto. Konkurence je velika a zavod se da srovnat s Minitransatem. Na mori stale bojuje pocetne pole lodi. 11 jich nedojede. Zatim jsou hlaseny tri zlamane stezne. Posledni spadl na Americana Claye, ktereho to malem prizabilo. U poradatelu vyzvedavam mobil a zjistuji, ze nedelate nic jinyho, nez sledujete jak se flakam na mori. Moc diky za podporu a krasne zpravy a za to jak drzite pesti. Piste dal. Start zpet je az 15. srpna. Do te doby jsem na prijmu. Zitra prileti Vojta Komarek (Bohemia Yacht) a budeme opravovat lod. Je jak po boji a neni divu. Jel jsem s ni nadoraz.
Pri sledovani druhe rozjizdky se mate na co tesit. Kdo nebude chtit jet stoupacku, musi vyrazit NNE do nejakeho frontalniho systemu a v tom nejstrasnejsim pocasi se snazit udrzet co nejdele. Vitr by mohl jit i do 50 uzlu. No, zas tak nahoru se dostat nechci, ale to se sndno rekne. Hlavne, aby to nebyla stoupacka.Dekuji, ze jste to docetli az sem. Napiste mi na krizek@minitransat.cz navrhy a dobre rady do druhe rozjizdky. Nakonec rozhodne soucet casu. Diky Atlaniku FT. Diky CK Fischer. Diky Kilcullenu. Diky Rodopu, kde to sledovala cela firma. Diky vam vsem. Slibuji, ze do toho dam vse. Pojedu za nas za vsechny a taky hlavne i za Dana, ktery musel pro poruchu odstoupit. Diky za podporu.
David Krizek
ATLANTIK FT – CZE 516