MM Francie a Grand Nationals 2011 Fireball

V polovině srpna se 12 českých lodí vydalo do severní Bretaně, kde se konalo Mezinárodní mistrovství Francie, které mělo letos statut Grand Nationals – tedy závodu, který se koná namísto ME v roce, kdy je v Evropě pořádáno MS.

K závodu se sjelo celkem 58 lodí (FRA, GBR, BEL, SUI, CZE). Registrace a měření probíhalo „po francouzsku“ – tedy s lehkým stupněm volnosti, hlavně v čase, někdy však i v místě. Nakonec jsme to ale i přes totální odpor oficiálních míst hovořit jinak než francouzsky zvládli. Kde to už bylo zdánlivě bezvýchodné, pomohla Evička Čermáková, která ve Francii dlouhodobě pracuje a byla nám značnou oporou (už od přihlašování). Takže moc dík Evo!

A tak jsme se mohli vydat na 100 až 300 metrovou túru s lodí k vodě podle toho, jaká byla zrovna fáze odlivu. Tam se loď dala na vodu, posádka se rozloučila a jeden šel s vlekem zpátky na břeh, zatímco druhý šel s lodí za prchající vodou. Nedělní practice race dala za pravdu předpovědím, že to s větrem nebude slavné a bude naskakovat spíš až odpoledne. Proud se sice s fází odlivu měnil, ale jinak byl v závodním prostoru homogenní a nevytvářel žádné záludnosti.

Od pondělí se tedy jezdilo „naostro“. První rozjížďku opanovaly dvě anglické lodě (Tim Rush a Becky Priest), následované dvojicí českých posádek (Martin Kubový – Roman Roček, Jarda Verner – Pavel Winkler). Ve druhé Britové zmizeli v poli a Kubas s Jardou urvali první dvě místa. Po prvním dnu byl pohled na výsledkovou listinu moc hezký – dvě české lodi v čele na shodu.

Druhý den se scénář moc nelišil – Kubas dal 2, 1 a výrazně si upevnil vedení. Jarda dal 3, 11, což ho sice trochu mrzelo, ale na skutku, že po dvou dnech stále vedou dvě české lodi, to nic nezměnilo. Od 7 do 13 místa pak bylo dalších šest českých posádek.

Ve středu měl být lay-day, ale pořadatelé vzhledem k výrazně lepší předpovědi uvažovali o jeho zrušení. Vzali jsme to jako rozumnou úvahu. Večer jsme se pak dozvěděli, že lay-day přece jen bude a pořádat se bude pouze jakýsi vložený závod ve formě dálkové plavby. Inu, Francie. Takže jsme vyrazili na kola, na výlety, na co měl kdo náladu. Pravdou je, že toho větru bylo ve středu skutečně nejvíc.

Ve čtvrtek se na vítr naopak čekalo výrazně déle, ale přesto se dvě rozjížďky odjet podařilo. Kubas dával najevo, že se mu vepředu líbí a výsledky 4, 2 jistil čelo. Bohužel se přestalo dařit Jardovi Vernerovi, který jednou nepodařenou a BFD opustil pozici na bedně. Naopak s revírem se spřátelily posádky Milan Hájek – Míša Preibischová, kteří výsledky 2, 4 postoupili na celkově čtvrté místo a Petr Kořan – Milan Kvasnik, kteří po dojezdech 5, 5 byli dokonce třetí.

Naopak čtvrtek byl pohromou pro asi nejvážnější kandidáty na francouzský titul – posádku Martin Peculier – Thomas Le Seach, kteří dali dvě BFD (ostatně stejně jako Martin Mudra ;o(( ).

V pátek se startovalo už v 11 hodin a jízda ve slaboučkém větru a vlnách, které zbyly z noci, nebyla bůhví co. V té chvíli také zbyl v celkovém pořadí na bedně jediní Češi – již vítězná posádka Martin Kubový – Roman Roček. Do poslední rozjížďky vítr nezesílil, ale uklidnily se vlny. K útoku zaveleli Milan Hájek s Míšou Preibischovou a druhým místem se dostali ke „stříbru“. A když pak Petr Kořan s Milanem Kvasnikem čtvrtým místem uhájili nejtěsnějším rozdílem celkový „bronz“, bedna byla komplet česká!

Celkově čtvrté místo získali Britové Tim Rush – Richard Bailey a pátým místem získali francouzský titul Frank Juin – Ronan Laigle. První desítku celkového pořadí pak uzavřeli devátí Jiří Čechura – Jéňa Will a desátí Jarda Verner – Pavel Winkler.

Při vyhlášení výsledků byl vítězný Kubas požádán o krátký projev, který pronesl, stejně jako ostatní oficiálové, ve své mateřštině. Pravdou je, že s jeho překladem měla Evička trochu problém, ale o tom až jindy…

Petr Kořan

CZE 14827