Rozhovory s reprezentanty – sny, které se pomalu stávají skutečností – Michal Koštýř a Klára Kulhánková

Ještě před tím, než posádce Michal Koštýř a Klára Kulhánková znemožnilo Michalovo zranění účast v Aarhusu, a vlastně dokonce ještě před tím, než si na olympijskou Nacru 17 poprvé sedli, vznikl tento rozhovor.

Jedna půlka posádky má mezi maturitními zkouškami přímo v době rozhovoru, druhá, ta mladší, během našeho společného posezení pro změnu rozebírá to, že kdyby klaplo Tokio 2020, bude tu maturitu muset stihnout předtím, než odletí do Asie před olympiádou na finální trénink.

A o jaké posádce že je vlastně řeč? O té úplně první, která bude za Českou republiku závodit na foilujícím katamaránu Nacra 17, tedy o Michalu Koštýřovi a Kláře Kulhánkové – dvojici, která spolu poprvé usedla na jednu loď v dubnu 2017 a za tu dobu stihla spoustu věcí. Třeba vyhrát mistrovství Evropy lodní třídy RS Feva, ve stejné lodní třídě se na mistrovství světa dostat do Gold Medal Race, a sžít se natolik, že se rozhodla v závodním jachtingu smíšených posádek pokračovat na stále ještě nové olympijské mix třídě Nacra 17. 

Půjdeme rovnou k věci – na vašem facebookového profilu už nějakou dobu zveřejňujete fotky ze sestavování vaší nové Nacry. Jak jste na tom a jak to šlo?
Klára: V podstatě máme hotovo, ale trvalo to asi čtyři nebo pět týdnů, kdy jsme to dávali dohromady podle dost nekompletního návodu na internetu – výrobci k tomu totiž žádný neposlali. Teď je to více méně kompletní, chybí už jenom poslední dodělávky všech možných provázků.

Jak budete loď transportovat, co všechno se zase musí rozebrat?
Michal: Vlastně všechno musí zase dolů, zase zbydou jen plováky.
Klára: Momentálně je loď postavená a zkompletovaná u nás na zahradě, mamka z toho teda zrovna nadšená není (smích), a až se budeme chystat, zase to všechno rozložíme.

A kdy se na to chystáte, kdy budete mít premiérové svezení na svojí lodi?
Michal: Po Klárčině maturitě.
Klára: Jo, teď mám za sebou písemky, a příští týden, ten první květnový, mám za sebou úterý středa čtvrtek pokračování. No a pak se chystáme vyrazit do Dánska.
Michal: Vlastně do Německa, naše první zastávka je myslím v Německu.

To zní jako, že toho máte v plánu hodně, chystáte nějakou dlouhou non-stop tour?
Klára: Dá se říct, že budeme až do mistrovství světa v Dánsku (30. 7. – 12. 8. 2018) pořád na cestách, domů se vrátíme dohromady tak maximálně na tři týdny.
Michal: No a po mistrovství je ještě další závod ve Francii, takže vlastně budeme pryč až do září.

Ten závod ve Francii patří ještě do série světových pohárů?
Klára: To je juniorské mistrovství světa, můžeme ještě jezdit i juniorskou kategorii.

Když se vrátíme k vaší lodi, máte představu, kolik už jich zhruba v dnešní době existuje? A jak je to s ostatními posádkami, znáte se?
Michal: Už to není zas tak malé číslo, myslím, že na závodech už se jich sejde i kolem padesáti.
Klára: Přesně, kolem padesáti. No a ostatní posádky – jsme tam myslím nejmladší. Když jsme ještě minulou sezonu byli na jedněch závodech s Fevou, stavovali jsme se podívat se právě na jedny závody, kde byly Nacry, chvilku jsme se s pár posádkami bavili, ale zatím je známe jen tak od pohledu.
Michal: No a v Čechách na tom fakt zatím nikdo nejezdí a ani asi nevíme o tom, že by se na to někdo chystal, takže zatím se vážně s ostatními posádkami neznáme.
Klára: Ale na první pohled to vypadá, že je všem tak kolem pětadvaceti, nejsou to žádní dědové.
 
Znamená to, že když jste jediná česká posádka, máte olympiádu v podstatě jistou?
Michal: Určitě je výhoda, že proti nám nebude z našeho státu nikdo soupeřit, ale taky to ještě – bohužel – neznamená, že jedeme automaticky.
Klára: Ještě je potřeba splnit předem daná kvalifikační kritéria.
Michal: Přesně, je potřeba zajet dobrý výsledek na letošním mistrovství světa v Dánsku a na příštím, kterém je tuším někdy v únoru 2019 na Novém Zélandě.

Když se budeme bavit o letošním MS v dánském Aarhusu, jaké jsou vaše cíle, vize a aktuální příprava?
Klára i Michal: Cíl určitě nominovat se.
Klára: Vzhledem k tomu, že si na to vlastně poprvé sedneme až po té mojí maturitě, tak přímo vyhrát asi ne, ostatní mají přeci jenom naježděno o pár měsíců nebo let víc – ale pokud se nominujeme, budeme spokojení.
Michal: No a příprava budou ty dva a půl měsíce, kdy budeme pryč, a vyzkoušíme různé vody a podmínky v Evropě. Na spoustě míst jsou i závody, takže tam vždycky přijedeme týden předem, budeme trénovat, a potom rovnou závod.

Bohužel se ale Michal před mistrovstvím Evropy v polské Gdyni na začátku července zranil, má ruku na měsíc v sádře, takže účast v Aarhusu musela posádka zrušit. Jejich projekt však nekončí, na kvalifikaci mají šanci ještě příští rok.

A jak vypadala vaše zimní příprava?
Klára: Byli jsme na Mallorce, ale tam jsme zatím bohužel taky ještě neměli Nacru, ale podobný katamarán. Fungoval ale klasický jachtařský zákon schválnosti, takže nám skoro nefoukalo.
Michal: A jinak jsme dost času trávili v posilovně.
Klára: Ze začátku jsme měli plán sestavený hlavně pro zpevnění a posilování s vlastní vahou, teď už jsme i klasicky přidali činky.
Michal: A do toho teď budeme zkoušet i vyvážený jídelníček pro sportovce, tak uvidíme, jaký to bude mít efekt.

Pojďme se teď trochu vrátit v čase a podívat se na to, jak jste se vlastně k jachtingu dostali. Přes rodiče?
Klára: Oba dva přes naše táty.
Michal: Jo, můj nás trénuje. Úplně původně teda jenom lítal s padákem, ale přes vítr se tak nějak dostal i k jachtingu, a dneska s námi všude jezdí.
Klára: No a můj taťka pro změnu hodně jezdí na moře s kajutovkama a dělá manažera, takže nás oba dva – a nejenom oni, celé rodiny – hodně podporují.

Máte nějaký svůj rituál, buď před startem, během rozjížďky, nebo po dojezdu?
Michal: Dost si během závodu zpíváme.
Klára: No, nevím, jestli se tomu dá říkat úplně zpívání, ale baví nás to hodně. Hlavně takové věci, co člověk pořádně zná.
Michal: Na stoupačku si taky někdy prostě jen tak povídáme. Na tom mistrovství Evropy, které jsme nakonec vyhráli, jsme jeli rozjížďku, která měla rozhodnout o medaili-
Klára: A celou jsme jí prokecali o tom, jak vypadají všechny možné mraky na obloze. Ráno předtím jsme totiž dostali přednášku o mracích a o tom, jak nás jako jachtaře na vodě během závodu ovlivňují, a Míša byl trochu nervózní při představě bouřkových hřibů, takže jsem si z něj tak trošku dělala srandu – a samozřejmě jsem dostala trochu vynadáno (smích).

Michale, cítíš jako kormidelník, že by případný neúspěch mohl být viděný jako tvoje vina?
Michal: Oproti Fevě je to na tom katamaránu určitě víc na obou z nás. Já samozřejmě na stoupačku dělám taktická rozhodnutí o tom, kdy a kde přesně udělat obrat, ale na zaďáka je to zase víc na Klárce.
Klára: Jo, tam když se i jenom jednou ztratí vítr z genakeru, znamená to propad klidně i o několik míst, takže tam je potom ta zodpovědnost zase na mě.

Máte za sebou jako společná posádka nějaký větší karambol, nebo zatím dobrý?
Michal: Zdravotně zatím naštěstí nic, jenom jsme zlomili stěžeň na Fevě během mistrovství světa.
Klára: To bylo v Holandsku, a přišla větší bouřka, někoho ani nepustili na vodu, vlastně jenom Gold skupinu. Najednou přišel velký poryv a už to bylo – cvakli jsme se, zlomili stěžeň, utopili kormidlo.
Michal: Tam to bylo docela zajímavé, v té rozjížďce zlomilo stěžen asi pět lodí, docela masakr.
Klára: My z toho naštěstí měli jen pár modřin, někteří ostatní dopadli mnohem hůř, lodě najížděli na sebe, na ty, co byli ve vodě…takže my dobrý. Jenom jsme kvůli tomu dostali jednou DNF a DNS.
Michal: No a pak jsme tam taky složitě sháněli náhradní stěžeň. Ale jinak, musím to zaklepat, zatím naštěstí všechno v pohodě.

Plánujete někdy vyzkoušet Nacru i na nějaké české vodě?
Michal: Chtěli jsme zkusit Lipno než pojedeme, ale ono teď moc před odjezdem není kdy – máme ještě spoustu zařizování, a navíc Klára teď pořád maturuje.
Klára: Pardon pardon (smích).

Otázka na závěr – byl někdy moment, kdy jste s jachtingem chtěli seknout?
Klára: No, u mě to bylo docela na hraně. Když jsem jezdila jednoposádky, tak mě to zas tak moc nebavilo. Původně jsem toho i plánovala po maturitě nechat. Pak jsme se domluvili, že to vyzkoušíme spolu, no a teď plánujeme olympiádu.
Michal: Já asi ani ne, já jezdím nonstop od svých asi pěti let. Byly doby, kdy jsem měl za jednu sezonu i třicet šest startů. Ale to už je dávno.
 
Díky za rozhovor, držíme palce na maturitu a přejeme hodně štěstí na mistrovství světa!

Text Barbora Tuzarová