SÁRA SAILING TEAM na RUND UM 2019

V tomto roce jsme se tohoto prestižního závodu zúčastnili již potřetí a naše očekávání o výsledku měla jasné hranice úspěchu a neúspěchu. Bylo to umístění do třetího místa v naší skupině – Yardstick Grupe 2. Sára je výrazně zmodernizovaná loď Benetau 7,5. Má karbonový stěžeň a kevlarové plachty.

Start byl naplánován na pátek 21. 6. 2019 v 19.30 hod. Startovní čára byla jako každý rok v blízkosti mariny u města Lindau, dlouhá cca dvě míle a byla v jedné třetině rozdělena zakotveným parníkem, mezi ním a bójí u břehu startovaly foilové katamarány různých velikostí, trapézové jednotrupé lodě se třemi až osmi lidmi na hrazdě typu Libera a jiná ,,letadla“… Diváci na břehu měli na co koukat. Zbylé dvě třetiny závodního pole startovaly od parníku na opačnou stranu.

Celkem 300 lodí ve slabém větru vystartovalo na rozdíl od loňska v obrovské skrumáži a tlačenici bok na boku, viz fotografie ze startovní lodi dostupná na stránkách závodu. Bohužel jsme tam byli se Sárou vtaženi i my a start bych hodnotil jako podprůměrný…  Kurz nebyl proti větru, ale předoboční.  Genakr jsme nasadili cca 500 m od startovní čáry. Vítr z původních cca dvou metrů zvolna zesiloval a do západu slunce se držel na rychlosti 5–6 m/s. Naše taktika byla velmi jednoduchá, při ostrém genakrovém kurzu se udržet na Le-line směrem na první točný bod u Konstanz. Hlavní problém pro většinu zúčastněných byl jinde.

Bodamské jezero má letos o cca 1 m vyšší hladinu vody. To bohužel znamená, že po vodě se pohybuje spousta dřeva, které bylo dříve vyházeno vlnami na břeh, nyní opět volně pluje. Jeho množství je obrovské, větve, menší kmeny, dokonce i špalky samovolně vytváří plovoucí ostrůvky často o rozměrech cca 30 x 50 m. Při již zmíněném genakrovém kurzu jsme jeli rychlostí kolem osmi uzlů s obrovským mrtvým úhlem ve výhledu. Těsně před setměním ještě před točným bodem u Konstanz jsme ulovili na kýl několik větví a loď znatelně zpomalila. Jedna větev se zachytila těsně u dna a neustále bouchala do trupu. Takhle se dlouho nedalo jet, vítr ale nechtěl zeslábnout. Nakonec jsme loď úmyslně s přetaženým genakrem poslali do spinautu, při kterém se vynořila většina kýlu a boc-hákem jsme větve uvolnili.

Po minutí točného bodu u Konstanz jsme vyostřili o 20 stupňů a genakr vyměnili za code zero. S přibývající tmou vítr zvolna slábnul. Za dalším točným bodem následovalo křižování, což za tmy znamenalo opravdu důsledně točit do změn podle kompasu. Poslední točný bod, který je zhruba ve dvou třetinách trati, jsme podle mobilní aplikace míjeli na 18. místě, chvíli předtím jsme se zbavili dalších větví z kýlu. Kormidlo ani nezmiňuji, větve na něm byly cítit ihned, vyčištění nebyl problém.  

Opět jsme vytáhli genakr a nabrali kurz na cíl. Dlouho to netrvalo a cca ve dvě v noci vítr zeslábnul na 1 m/s a stočil se, což pro nás znamenalo ostrý pravobok. Před svítáním opět zesílil na 5 m/s a cca v 6.30 zase zeslábnul téměř k nule a historie se opakovala – zaparkovali jsme cca 1 míli od cíle. A když se loď v jednom poryvu rozjela na závratných 2,5 uzlu, ozvalo se ťukání na trup. Zase větev. V těchto podmínkách ale loď nešla dost naklonit, na to má velkou stabilitu. Nakonec jsme se rozhodli, že to už nějak dojedeme do cíle. Byla to chyba. Předjelo nás hodně lodí, především na posledních 500 metrech. Prostě jsme nabrali ještě další větve. Za cílem po stažení plachet a nastartování přívěsného motorku se realita ukázala. Loď jela jen 3,5 uzlu, po krátkém popojetí na zpátečku před námi vyplaval chuchvalec větviček… Pak už jsme v klidu rychlostí 6 uzlů dojeli do mariny.

Kolečko okolo Bodensee Rund UM, měří cca 100 km, nám opět nevyšly ty poslední dva. Se třetím místem v naší skupině Yardstick Gruppe 2, kde dokončilo 21 lodí z pěti zemí, jsme spokojeni. Ale absolutní pořadí – 52. místo – bylo pod naše možnosti. Příště si na loď vezmeme pořádně dlouhý boc-hák a potápěčské ploutve…  Naše posádka jela ve složení Jiří Kvasnička, kapitán a hlavní plachta, Zdeněk Kacálek – kormidlo, Josef Neuvirth a Petr Kouřil – vše vpředu.    
Napsal Zdeněk Kacálek