Světový pohár ve Francii byl zatím nejlépe obsazený závod letošní sezóny. Ze světové špičky chyběla snad jen Sari Mutala ( úřadující mistryně světa ), která si den před závodem při tréninku rozsekla ráhnem čelo. Na startu se objevilo 98 závodnic z 38 zemí.
Počasí bylo sice slunečné, ale vítr nám přál pouze první den, kdy foukal o síle kolem 20 uzlů. Po zbytek závodu pak již foukal jen slabý proměnlivý vítr kolem 5 – 8 uzlů a jen ve dvou rozjížďkách z osmi zesílil v odpoledních hodinách až ke 12 uzlům. Komise chtěla odjet všechny naplánované rozjížďky a to co nejdříve. Nečekala tedy na odpolední zesílení větru a startovala rozjížďky do všeho.Byla to škoda, protože například poslední den finále foukalo celé odpoledne kolem 16 uzlů, možná i více. Poslední 4 roky tak Hyéres se svojí pověstí větrného revíru usiluje o pověst nejméně foukavého závodu sezóny :-)
Závodní okruh jsme sdíleli s finnařema a to se projevilo i na délce našich rozjížděk, které trvaly většinou kolem 1h a čtvrt na místo normálních 50 – 60 minut. První den závodu se odjely dvě hodinové rozjížďky v silném větru, ve kterých se mi dařilo střídavě. V první se mi nepovedl start a nedokázala jsem se již probojovat na lepší pozici než 11. místo. Ve druhé se start naopak vydařil a byla z toho trojka. Vůbec celý závod šlo hodně o starty, protože na našem okruhu z 90 % vyšla první stoupačka vlevo a tak bylo důležité dobře odstartovat od bojky a hurá do leva. To se mi podařilo druhý den ve druhé rozjížďce, kterou jsem po sléze vyhrála s poměrně velkým náskokem. Bohužel hned další rozjížďku se mi start nepovedl a bylo z toho 14. místo. Druhý den jsem se tedy po rozjížďkách 10,1,14 usídlila na 7. místě. Sedmička se mi nakonec stala osudnou.Poslední den kvalifikace se odjela jen 1. rozjížďka, ve které přišla velká změna zprava a to hned v první stoupačce a vpředu se objevily závodnice z konce průběžného pořadí. Já jsem tuto rozjížďku dojela sedmá a ze sedmého místa jsem postoupila do zlaté skupiny.
Ve finálových skupinách jsem zajela 7, 17,13 a 6 a posunula jsem se na 5. místo před medailovou rozjížďkou. Bohužel jsem se potýkala s rychlostí na stoupačku ve slabém větru a tak jsem i po dobrém startu vždy pár lodí ztratila jen kvůli rychlosti což mě hodně mrzelo. Celý závod jsem zaměřila na zlepšení startů, protože právě ty jsou mojí dosavadní největší slabinou. Určitý pokrok jsem zaznamenala, ale k dokonalosti mám ještě nějaký ten kus cesty :-) Bohužel toto lze trénovat jen na závodech . Nikde jinde není tak velká skupina lodí a i chování závodnic při tréninku a závodech je přeci jen jiné.
Medailová rozjížďka se jela v pátek a slibovala velký boj o třetí místo a také boj o první místo mezi Sárou Winther a Sarah Stayert, které dělilo 7 bodů ( rozdíl 4. místa v medal race ). Pro francouzskou závodnici Sarah Stayert byl tento závod jednou z nominací na olympiádu a Test event 2011. I dalším zemím již začali nominace. V medailové rozjížďce se nejvíce dařilo úřadující mistryni Evropy Tině Mihelič (CHRO), která vyhrála stylem start – cíl a poskočila na 4. místo. Celkové zlato obhájila Sara Winther (NZL), těsně před Sarah Stayert (FRA) a pro třetí místo si dojela, stříbrná z Olympiády v Pekingu, Gintare Sheidt (LTU). Její manžel Robert Sheidt suveréně zvítězil ve třídě Star. Mě se bohužel nevyvedl závěr rozjížďky, ve kterém mě těsně předjely tři soupeřky a propadla jsem se na celkové 7. místo. Doufám, že tato sedmička mi přinese štěstí do dalších závodů.
Ve Weymouth dne 1.5.2011 Veronika Fenclová