Stříbro a bronz z mistrovství Evropy třídy Raceboard

V neděli 16. 6. skončilo v polském Pucku Mistrovství Evropy ve windsurfingu ve třídě Raceboard. Nejlépe si z českých závodníků vedl Petr Kučera, který vybojoval celkové třetí místo!

 
 

 Do desítky se vešel ještě na sedmém místě Radim Kamenský, čímž získal stříbro v kategorii Master!

 
Umístění dalších našich závodníků:
13. Jiří Král
15. Martin Pospíšil
27. Pavel Hrubý
28. Pavel Kamenský
42. Petr Vrána
47. Jiří Loos

 
 
Celkové výsledky zde: https://europeans2024.raceboard.org/results

Na stejném místě začalo v pondělí mistrovství světa třídy Formula Foil, kde závodí Kristýna Piňosová z RODOP iQFoil Teamu. Zatím se drží na druhém místě!
 
Výsledky zde: https://foilworlds2024.formulawindsurfing.org/results/women-youth#

A jak viděl závod Martin Pospíšil?

Letos bylo mistrovství Evropy ve windsurfingové třídě Raceboard naplánováno na druhý červnový týden do malebného polského městečka Puck na pobřeží Baltického moře. Tato mělká zátoka je před velkými vlnami od severních větrů chráněná mezi poloostrovem Hel, a tak poskytuje ideální bezpečné podmínky pro závody i trénink všech windsurfingových i jachtařských tříd. Souběžně se závodem probíhal intenzivní trénink olympijských iQFoilů před jejich navazujícím mistrovstvím, do kterého se připojila i naše hvězdná juniorská reprezentantka Kristýna Piňosová.

Závod se odjel v drsném baltickém, chladném, větrném a deštivém počasí. Druhého největšího letošního závodu Raceboardů se letos zúčastnilo 53 závodníků z 12 evropských zemí, doplněných o Argentince Fernanda a o australský pár. Je vidět že klasický windsurfing třídy Raceboard ve světě žije a jen souběžné soustředění universálních juniorů před evropským šampionátem iQFoilů jim nedovolilo posílit naše řady. Počet účastníků tak nepatrně zaostal za loňským mistrovstvím světa na jezeře Steinhuder Meer se 155 účastníky, především díky malé účasti německých surfařů. Nevěřím, že by jezerní surfaři měli strach z drsného Baltu, spíše byl závod v kolizi s nějakým fajnovým německým jezerním závodem.

V početné české výpravě bylo celkem 8 mužů, ženy nám tentokrát chyběly včetně obhájkyně evropského i světového titulu Jany Slívové. To byla pro chlapy velká výzva, zda si i takto dokážou sáhnout na medailové pozice.

Ve středu byl krom přihlašování a ostatních oficialit plánován také tréninkový den, ve kterém drsný Balt překvapil většinu závodníků. Na všech předpovědních modelech měl vítr postupně uvadat, a tak nerozježdění a po cestě unavení borci vyrazili na rutinní odpolední trénink. Vítr se ovšem ještě nadechl a hodně z nás si vyzkoušelo i plavání se stíháním prkna. Na čtvrtek a pátek již bylo větru méně, a tak závod začal spíše jako taktická a strategická bitva s důrazem na kvalitní starty a maximální pumping s občasným chlazením přehřátých závodníků bouřkovým deštěm.

Na sobotu byl na předpovědi silný vichr ze severovýchodu, tedy z jediného směru nechráněného pobřežím a poloostrovem Hel před vlnami. Pořadatelé větru chtěli maximálně využít, a tak naplánovali drsnou kombinaci – nejprve v poledne rozjížďku Long distance a pak odpoledne po vražedně krátké pauze 3 poctivé non-stop, tedy back to back. Nakonec vítr až zas tak strašný nebyl, ale energii z nás rozhodně vysál všechnu. Ještě že voda byla prudce osvěžující, a tak když jsem před posledním startem z prkna padal vysílením, docela mě to nakoplo a mohl jsem závod dokončit důstojně, tedy s maximálním pumpingem v náhle vypnutém větru posledního zaďáku. Zbytek sil pak zanechali závodící borci na písečné pláži, kde až ke břehu uměli doplachtit přes mělčiny jen zkušení kaskadéři a ostatní se potupně brodili přes mělké duny. Následovalo vyčerpávající přenášení prken i plachet přes dlouhou pláž a val chránící naše předky před vikingskými nájezdníky.

V neděli jsme si už díky celodennímu bezvětří lízali rány a vítr si už vlastně nikdo nepřál. Bylo dobojováno a čas na vyhlášení výsledků, balení a plánování dalších závodů. Pořadatelé získali velký potlesk za perfektní organizaci závodu včetně dnes již ne zcela obvyklé dochvilnosti. Všechny zaujala také dopolední přednáška vítěze Maxe Wojcika o strojení a trimování windsurfingových plachet, ke které jako bonus rozdával a ukazoval svá tajemství o technice jízdy včetně pokročilého pumpingu.

Závod s 10 odjetými rozjížďkami ve všech typech větru všechny dokonale prověřil a oddělil zrno od plev. Celkově zvítězil excelentní polský reprezentant Maxymilian Wojcik (Max - POL 7), který krom Long distance s předčasným startem vyhrál na unikátním hranatém a dutém plováku „Monster“ všechny rozjížďky. Mezi českými muži výsledkově zazářil Petr Kučera (Petřík - CZE 5), který získal po vyrovnaném souboji s nestárnoucím bývalým československým olympionikem Patrikem Pollákem (Paťo - SVK 1) celkovou bronzovou medaili a navíc stříbro za 2. místo v kategorii těžcí. Takže letos máme opět overall medailistu na evropském šampionátu – hurá!!!

Boj o 2. místo byl velmi vyrovnaný a štěstí se přelévalo mezi Patrikem a Petříkem celý závod. Paťovo umístění je jasným důkazem, že windsurfing jako životním styl zastavuje stárnutí a je to tedy universální omlazovadlo. Takže ročníky narození ve výsledkové listině není třeba brát v potaz, když u surfařů je věk pouze číslo.

Další Čech v pořadí byl Radim Kamenský (Kamenda - CZE 110), který s celkovým 7. místem také posbíral dvě evropské medaile – stříbro v kategorii Masters a bronz ve vloženém Mistrovství Evropy Masters, kde byly sloučeny všechny kategorie nad 40 let – tedy Masters, Grandmasters, Veterans a Superveterans. Na celkovém 13. místě skončil Jiří Král na bramborovém 4. místě v kategorii Masters. Za ním o prsa indiánské ženy dojel na 15. místě Martin Pospíšil (Mapos), který vydřel bramborovou medaili na rozloučenou s kategorií Grandmasters. V rámci mistrovství Evropy by z toho bylo stříbro, když druhý Argentinec Fernando a třetí Australan Richard tak trochu nejsou Evropané. Ovšem komunita Raceboardů není úzkoprsá a i naplaveniny přes oceán bere za vlastní. Medaili ze spřátelené slovenské výpravy získal krom Patrika Polláka (ten byl druhý celkově a první v Grandmasters, navíc na vloženém ME Masters vyhrál další zlatou placku) ještě Milan Duchnovský (SVK 26) stříbro v kategorii Veterans.

Takže vám nakonec ty medaile přivezeme a už se těšíme na další společné setkání na evropských i světových šampionátech. Letos je vrcholem sezóny Raceboardů v polovině září World Championship ve španělském Cadizu a příští rok je v jednání světový šampionát v lotyšské Rize a Masters na slovenské Domaši.