nahrávám, chvilku strpení...
Výsledky většiny závodníků již shrnul Miloš Láznička, vynechal Team Racing, čímž nemyslím, že na něj zapomněl, já mu prostě nedodal podklady.
Alespoň stručně: přes avizovanou účast 19-21 týmů nakonec dorazilo jen 14,
(4 USA, 3 GBR, 2 CZE, FRA, ITA, AUS, AUT, GER). České týmy jely ve složení
CZE1: Petr Fiala-Lenka Mrzílková, Jan Kittler-Eda Plhoň, CZE2: Radek Smetana-Markéta Schwarzová, Tomáš Vaidiš-Magdaléna Soukupová. Vzhledem k vysokému počtu účastníků ze silných zemí a naopak nízké účasti ostatních není konečný výsledek tak špatný, jak by se mohl na první pohled zdát. Za povšimnutí stály Zejména dílčí výsledky, kdy se oběma týmům dařilo bojovat a někdy také porazit týmy USA a GBR. Trochu smůly měl tým CZE 1, kdy měl velmi blízko k vyrovnání čtvrtfinálové série s týmem USA na 2:2. I tak před ním skončily pouze týmy USA, GBR a AUS.
Přesto by výsledky mohly být určitě lepší a nebylo by k tomu třeba nic složitého, ani drahého - českým týmům chybí jen větší počet hodin strávených na vodě při team racingu.
Vedle závodníků se závodů družstev zúčastnila také početná skupina
organizátorů:
jako člen mezinárodní JURY a chief umpire Marek Pavlovský, dále upíři René Sehnal a Martin Soušek, hlavní race officer Jan Blahoňovský a start manager Lída Nováková. Českou část organizačního týmu doplnila ve finálovém týdnu Eva Markovičová a v závěru základní části Saša Pacek s dcerami Kristýnou a Sašou. Mimochodem, Saša v mezičase zvládl přeučit některé americké kytaristy z řad závodníků ze severoamerického country&western na poctivý severomoravský až slezský folkrock. Poslední českou posilou se stala Tereza Vrbová, která se původně přihlásila přímo rakouským organizátorům jako dobrovolník a měla pracovat v presscentru, nicméně se nám ji podařilo odtamtud vysvobodit a stala se prospěšným členem organizačního týmu závodu družstev (mimo jiné jí vděčíme za část zpráv, které se dostávaly na web).
Úkolem české části organizačního týmu bylo poskytnutí know-how při organizaci závodů družstev s tím, že bude doplněn zčásti místními organizátory a zčásti upíry z mezinárodní JURY. Úkol to byl náročný, už kvůli částečné jazykové bariéře. Většina rakušanů měla zpočátku problémy s češtinou (někteří ji nezvládli dodnes), o angličtině nemluvě, český tým pak snad bez výjimky nehovořil rakousky, což zpravidla suploval angličtinou (ale někde i ta částečně chyběla). Přesto se dva nejdůležitější zástupci organizátorů - Helmut Jakobowitz (event director) a Helmut Czasny (event manager a PRO) - o závodě družstev vyjadřovali v superlativech a Helmut Czasny potvrdil, že Team Race je jediná oblast, kde nemusí řešit problémy.
Co se problémů týče (organizační problémy zmiňoval ve své zprávě i Miloš), nebyl jsem přítomen celou dobu, resp. přítomen jsem byl jen velmi krátce, a většinu jich znám tedy jen zprostředkovaně, takže se mi logicky zdají menší, než ve skutčnosti byly.
Přesto bych jich byl schopen vyjmenovat celou řadu a dovedu si představit, že některé hodně neulehčily činnost jak organizátorům, tak závodníkům. Na druhou stranu jsem se zkusil zamyslet nad tím, zda a jak bychom byli schopni takovou akci zorganizovat u nás a myslím, že bychom dopadli velmi dobře, kdybychom měli jen tolik problémů, s kolika se potýkali organizátoři na Neusiedelersee. Pozitivní je, že jsme měli příležitost poučit se na cizích chybách. Což je zpravidla lepší, než se učit na chybách vlastních.
V každém případě: Díky všem závodníkům, patřili jste spíše k těm lepším a velké velké velké díky všem, co se podíleli na organizaci - přes všechny překážky jste odvedli doopravdy skvělou práci jejíž výsledkem byl závod, který lze srovnávat s jakýmkoliv jiným mistrovstvím světa.
Honza Krejčiřík