Vzpomínka na Milana Ptáčníka

Jsou chvíle, které víme, že přijdou, ale přesto jsme jimi zaskočeni. Takový byl i 3.duben 2007, kdy zemřel Milan Ptáčník, dlouholetý jachtař a vynikající trenér.

Milanův život nebyl lehký, ale to jenom utvrdilo jeho odhodlání, jít za svými cíli. Velký vliv na něj jistě měl jeho otec, zakladatel likérky Kord v Hradci Králové, během války velitel partizánské divize „Václavík“, po válce vězněný spolu se Slánským. Svého otce si velmi vážil a mnohokrát na něj vzpomínal.

Během Milanova zaměstnání ve Spolaně Neratovice v 60.letech došlo k úniku dioxinů, který poznamenal jeho zevnějšek (teprve v současné době je tento havarovaný provoz asanován). Když potom na první výročí okupace 21.8.1969 šel spolu s několika spolupracovníky do práce v černém, uzavřela se jeho pracovní kapitola ve Spolaně a otevřela se nová – NOE Neratovice.

V nově se rozvíjející firmě se spolu s Václavem Hudcem obrovskou měrou zasloužili o to, že současný český jachting je tam, kde je. Dokázali veřejnosti zpřístupnit možnost amatérské stavby plachetnic. Za všechny je třeba zmínit lodní třídy Cadet, Fireball a v 80.letech windsurfing, díky kterému se jachting stal téměř masovým sportem.

Milan byl však velmi aktivní i v soutěžní sféře jachtingu. Zprvu jako závodník získal několik medailí z mistrovství republiky (převážně ve třídě 420), ale jeho hlavní zásluhou byla neúnavná a nesmírně obětavá trenérská činnost.

Jako člen komise mládeže se výrazně zasloužil o rozvoj mládežnického jachtingu. Stal se prvním předsedou lodní třídy Cadet a v roce 1969 se s Cadety účastnil mezinárodního mistrovství Anglie, výrazně se podílel na zavedení metodiky výcviku mládeže, zvláště Cadetů (Cadet lodník, Cadet kormidelník). Vypracoval řadu metodických dopisů o fyzické a teoretické přípravě. Pracoval v týmu připravujícím reprezentanty pro OH 1980 v Tallinu.

V různých fázích se podílel na výchově a růstu mnoha pozdějších reprezentantů a olympioniků. Za všechny jméno jediné – Pepin Šenkýř... Mnoho z jeho bývalých svěřenců v současné době aktivně trénuje mládež a šíří tak jeho nadšení jachtingem dál.

Po převratu v roce 1989 se Milanovi otevřel nový cíl – možnost pokračovat v díle svého otce. Jako vůbec první dokázal získat v restituci zpět zabavenou firmu – Kord, kterou jeho otec založil. Jako vždy se ke svému cíli plně upnul a věnoval mu veškeré úsilí ve snaze naplnit otcovy sny a přání.

Život je jako plavba na lodi – musíš se rozhodnout, kudy plout. A když už se rozhodneš, jít za tím - naplno. Tak to Milan vždycky učil a tak i žil. Naplno. Vystihuje to i citát z jeho dopisu Vašku Hudcovi z roku 1992:

„Doufám, že i Ty se svojí prací bavíš, já ohromně. ... Škoda, že začínáme vidět horizont našeho času. Co dělat, dvakrát nevstoupíš do jedné řeky. Budiž nám útěchou, že ten čas za námi byl navzdory bolševikům krásný, plodný a v daných mantinelech nebyl zbytečný. Vzal bych to ještě jednou.“

Příznivý proud, dobrý vítr a ahoj Milane...