Zpráva posádky skifu 49er FX - CZE 777 - Veronika Živná a Kateřina Živná

Zpráva posádky skifu 49er FX - CZE 777 - Veronika Živná (1998) a Kateřina Živná (2004)

z tréninku a regaty 2018 Sailing World Cup Series, Hyères, Francie

ve dnech 15. - 29. 4. 2018

„Dostaly jsme na pr…, ale jedeme dál“

Jen čtyři dny po návratu ze závodu Evropského poháru na Mallorce jsme se vydaly na další reprezentační cestu, tentokrát do letoviska Hyères na francouzském Azurovém pobřeží, k tréninku před třetím závodem série Světového poháru. Ty čtyři dny před odjezdem byly pro nás hotovým peklem, protože jsme musely dohánět školu a hlavně každý den napsat několik testů z různých předmětů, které jsme kvůli Mallorce zmeškaly, a Verča také maturitní sloh z českého jazyka.

Hned první den po našem příjezdu jsme musely řešit komplikace. Naše auto i přívěs s motorovým člunem a pronajatým 49erem nám zapadly do bahna na po týdenních deštích podmáčené louce. Trvalo nám několik hodin obě vozidla vyprostit. Ten den jsme stihly jen ostrojit plachetnici a spustit motorový člun na vodu. K tréninku jsme se již ten den ale nedostaly. V následujících dnech trénink šel naštěstí již víceméně podle plánu. Pomáhali nám při něm, podobně jako v Palmě, náš táta a náš australský trenér Larry Cargill. Po zhlédnutí mnoha videí na YouTube ze závodů v této destinaci jsme se opravdu těšily na fyzicky náročný adrenalinový jachting v silném větru a vlnách, ale bohužel realita byla zcela opačná. Vítr přicházel po celý tréninkový týden až později odpoledne a byl převážně slabý až velmi slabý. Jen jeden jediný den trochu přifouklo z moře, ale i tak to nebylo více než nějakých 15 uzlů. To bylo docela zklamání. Trénink byl sice velmi užitečný, protože jezdit ve větru o rychlosti 5 uzlů opravdu ještě neumíme, ale máme-li být upřímné, byla to vážně dost velká nuda. Trénovaly jsme tak hlavně trpělivost a pozornost. Ukázalo se, jak je velmi náročné nepřetržitě reagovat na změny směru a síly větru. Vzhledem k tomu, že na vodě kvůli nedostatku větru nebylo možné účelně trávit více než 3-4 hodiny denně, měly jsme tentokrát spoustu času k různým technickým experimentům na naší půjčené lodi. Jejich cílem bylo vyzkoušet a prakticky odladit různé finesy, jak upravit kontrolní prvky na lodi tak, aby bylo vše pěkně přehledné a snadno ovladatelné. Na konci letošního května bychom konečně měly mít k dispozici již vlastní novou loď, kterou si díky tomu budeme moci ostrojit tak, abychom se na ní cítily komfortně. S plachtami jsme naštěstí neměly již problémy jako na Mallorce, protože konečně dorazily naše závodní z Miami. Spolupráce s Larrym tady byla už výborná. Zvykli jsme si na sebe navzájem a naučili jsme se si jeden druhému i dobře porozumět. Trénink byl zaměřen hlavně na techniku jízdy a manévry, bohužel ale na starty v něm skoro nedošlo. Je toho ještě tolik, co se musíme naučit a času je tak málo!

Vlastní pohárová regata byla pro nás dost drsnou lekcí. Konkurence byla ta nejtěžší, jakou si lze představit. Bohužel podmínky pro plachtění byly nakonec po celou dobu ještě mnohem horší, než při tréninku. Všechno bylo vlastně tak, jak jsme si to nejméně přály: vedro, málo nekvalitního větru, dlouhé, předlouhé čekání na suchu a další vyčerpávající čekání na vodě, velmi slabý vítr jen občas nad 5 uzlů s nepravidelnými změnami, skoro žádné vlny nebo jen krátké ostré vlnky v kombinaci s velmi slabým větrem a k tomu všemu ještě hodně lodí na příliš krátké startovní čáře. První den nám vyšel docela nadějně, byly jsme 32. z 39. To hlavně díky vydařené druhé rozjížďce, kdy jsme zajely 16. Již druhý den se nám ale přestalo dařit. V hrozných podmínkách jsme pokazily vše, co se dalo, a k tomu se přidala i psychika, která začala pracovat proti nám. Chyběl nám klid a chladná hlava a naopak nás zasáhla nervozita a psychická únava Veroniky, která se v té době již intenzívně připravovala na maturitu. Nedařilo se nám prosadit se na startech, ale aspoň na stoupačkách jsme se opakovaně dokázaly propracovat zpět do hlavního pole, bohužel jsme ale neměly štěstí na výběr strany na zaďácích, a tak jsme se každou rozjížďkou propadaly v žebříčku dolů. Pro nás poslední 4. den závodu jsme již věděly, že naše umístění bude v každém případě špatné a že už nemáme šanci bojovat o lepší než 35. místo. V této situaci jsme se rozhodly hrát již vabank a po dohodě s trenéry jsme proto využily poslední čtyři rozjížďky k tréninku riskantních startů. Podařilo se nám si tak vysloužit dvě diskvalifikace BFD, což nás spolehlivě usadilo na poslední místo.

Přestože jsme na této regatě dostaly výprask, domníváme se, že byla pro nás velmi užitečná, neboť jsme se v Hyères mnohému naučily. Znovu se ukázalo, jak důležité je umět závodit ve velmi slabém větru, ve kterém jsme měly problémy s rychlostí lodi, hlavně ale s akcelerací bezprostředně po startu. Zvláštní pozornost musíme věnovat manévrům na startovní čáře v bezvětří. Potvrdily jsme si, že musíme věnovat zvláštní pozornost psychické přípravě, abychom dokázaly i ve velmi nudných podmínkách udržet pozornost, ale také dobrou náladu a chladnou hlavu, a to i když se nám zrovna vůbec nedaří. Těšíme se, že snad další velké regaty, které nás v tomto roce ještě čekají, se pojedou ve větru a také se těšíme, že se jich budeme účastnit bez zatěžujícího stresu z maturity, přijímaček na vysokou školu a předčasného uzavření školní klasifikace.     

Děkujeme všem, kteří nám pomáhají, zejména tátovi a mámě, a také Bunnymu, Larrymu a Mikeovi, kteří nám věří. Další regata, finále Světového poháru, nás čeká hned po Veroničině maturitě na začátku června opět ve Franci, tentokrát v Marseille. Tak nám, prosíme, držte palce!

Verča & Kačka