Na známé chorvatské regatě Jabuka byly české barvy opět vidět

Letošní regata Jabuka, dlouhá 110 mil, která se jezdí každoročně v listopadu na trase Vodice- Jabuka-Vodice, se startovala netradičně až v sobotu 11. 11. ráno v 10 hodin (obvykle se startuje v pátek večer), protože pořadatelé měli strach pustit tolik přihlášených lodí do nočního vichru přikrmovaného bouřkami.

 
20. ročníku se zúčastnilo rekordních 120 závodních lodí, od malých 10metrových jachet až po velké, závodní speciály. V Česku je námořní jachting a tato regata velmi populární, jehož důkazem je vysoká účast téměř 30 českých posádek.
 

Opravdu se zdálo že ráno už je po všem. Start s krásnými bouřkovými mraky a duhou se povedl a bouřka přešla stranou.
„Naše posádka SPG kormidlujícího kapitána Pavla Sehnala s alfa trimerem Zdeňkem Kacálkem a s mojí neúplnou závodní posádkou Jachtklubu Brno jela letos Jabuku na lodi TOTO TRAVEL MOLO LONGO 2. Tato plachetnice je na 18,2 m prodloužený speciál Cicarelli 53, jehož hlavní zbraní do silného větru je vyklápěcí kýl, takzvaný cantig keel. Taktiku i výměny plachet převážně řešil spolumajitel lodě Mario Hrvoj a já se Zdeňkem jsme se mu do toho snažili vnucovat své představy. S obří lehkou přední plachtou Code zero jsme po nemastném neslaném startu setřásli v kanálu mezi Prvičem a Tijatem soupeře. Za prvním otočným bodem – majákem Plič Sestre – jsme zamířili na volné moře směr Jabuka. Po halze jsme nabrali pohodový zadoboční kurz a obdivovali zpěněné vlny v návětří, které se na nás valily po vyjetí ze stínu ostrovů před Vodicí. Všichni si odechli, že startovní bouřka prošla po pobřeží mimo nás a blahořečili hlavnímu rozhodřímu Denisi Marinovovi, že nás nechal vyspat a nepustil do nočního vichru, řvoucích čtyřicítek. Jenže s vlnami udeřil na volném moři i vítr přes 30 uzlů, který se asi v noci zase tak nevyfoukal a navzdory předpovědi čekal na nic netušící jachtaře. Genakry a podobné přídatné plachty byly vyděšenými posádkami servány ze stěžňů a lodě se rozletěly. Kdo uměl, refoval hlavní plachtu a genu měnil za bouřkovou kosatku. Naši chlapci na přídi bleskově sundali Code zero a následně i genu a zahájili přípravu na vytažení menší plachty. Neptun ale přeje jen připraveným, a tak jsme téměř celou cestu k Jabuce lovili z moře vyskládané plachty, které vlny splachovaly z přídě a rvali je s litry vody do přední lukny. Na vytažení bouřkové kosatky tak nějak nebyl čas, protože bowmani se na přídi propichující letící vlny sotva udrželi. Takže než jsme na třetí pokus kosu nacvakali a vysoukali na přední vant, náš hlavní soupeř nás v závětří objel a ujal se vedení. Byla no největší jachta typu Volvo Ocean Race (VOR 60) jménem CLEAN SPORT ONE, několikanásobný vítěz i favorit závodu. Nevýhoda jízdy pouze na hlavní plachtu nebyla jen v pomalé rychlosti vlivem naprosté nevyváženosti lodě, ale jako sekundární průšvih byl i to, že se přetížená hlavatka začala na mnoha místech trhat. Takže když jsme storm jib (bouřkovou kosu) konečně před Jabukou vytáhli, vypadalo to spíše na přetržení hlavatky (total demage main sail) a následný zklamaný návrat do přístavu. Ovšem bouřková gena nás příjemně překvapila svou velikostí i výkonem a za pomoci mohutně vyvažujícího canting kýlu se loď rozletěla ke stíhací jízdě. Rychlostní rekord byl přes 20 uzlů, a záhy tak nastal další problém, jak při halze kolem ostrova Jabuka nedotrhat hlavní plachtu a nezlomit stěžeň. Neptun nás ale podržel a halzu jsme vykroužili téměř ve skluzu. VOR 60 jsme tak za chvíli zase předletěli, protože navíc v tlaku viděl naší megarychlosti dost dlouho rozrefovával svou hlavní plachtu do plné velikosti. K poslednímu točnému majáku Mulo jsme tak přijeli s pohodlným náskokem a začali pomýšlet na vítězství. To byla ovšem stará začátečnická chyba a jakoukoliv neskromnost Neptun tvrdě trestá. Vítr ze SZ směru (maestral) najednou u pobřeží zeslábnul a my pomalu mířili levobokem k cíli. VOR 60 to pro nás naprosto nesmyslně pravobokem namířil ke břehu kolmo na směr do cíle. U pobřeží mu ovšem do plachet náhodou spadla čerstvá bóra a stylem „na pána“ nás obloukem objel. Nevěřícně jsme zírali, jak malá taktická chybička při hlídání soupeře dokáže smazat tak obří náskok. Takže bylo vymalováno CLEAN SPORT ONE stejně jako loni opět potvrdil, že jestli my jsme rychlejší ve vichru, tak v příbřežním bezvětří nám to dokáže vrátit. Mentální coach Marian Jelínek by řekl, že bylo pěkné udělat soupeřům radost a že orientace na výsledek na úkor radosti ze silného zážitku není dobrá. Radost z celkového prvenství jsme jim ale udělali velikou. Tak snad nějakou příští Jabuku, když Neptun dá,“ popsal Martin Pospíšil, neúspěšný taktik SPG, jinak kormidelník posádky Jachtklub Brno.
 
„Odstartovali jsme velmi dobře, delší dobu se drželi na předních pozicích se závodními speciály. K Jabuce se jelo na boční vítr v nárazech až 30 uzlů s velkými vlnami. Občas přišla z mraků bouřka se silným deštěm a kroupami. Doplouvali jsme v nočních hodinách, na posledních 15 mílích se měnil směr větru, navigačně to bylo velmi náročné. V cíli jsme byli po 14 hodinách a 30 minutách,“ uvedl HEBE SAILING TEAM, který jel v sestavě Adam Skin Plhoň, Zdeněk Jakoubek, Zdenál Sünderhauf, Libor Hošek, Marek Fibinger, Petr Solda Solař, Tonda Podzimeka a Tomáš Peterka.

 
Loď TOTO TRAVEL MOLO LONGO 2 Pavla Sehnala s týmem Jachtklub Brno kromě druhého místa v cíli, vyhrála skupinu G4, HEBE V Zdeňka Jakoubka byla první v ORC 2 a druhá ve skupině G11, Pavel Štolba na MARY S byl druhý ve skupině G12 i v ORC 2 a Renata Marečková byla na charterovém Firstu 35 v ORC 2 třetí. Kvalita českých posádek se opět na Jabuce potvrdila, a to tu nebyly zdaleka všechny. O náročnosti tohoto závod svědčí to, že v cíli bylo klasifikováno 88 lodí z přihlášených 120!
 
Kompletní výsledky: http://www.regata-jabuka.com/index.php/en/?fbclid=IwAR2yXKclKlzA9SzRSj4L_9NsPz5gvo6LuFMA-u4n2Hz6wa7QoaT66q6raiw